Oslo s klukama

Na začátek: balili jsme. Fakt jako zase na poslední chvíli. Já jsem balil a připravoval věci skoro do rána a vstával jsem v pět. Šárka šla spát ve 3:45 a vstávala taky v pět.

Samozřejmě jsme vyjeli o půl hodiny později, než jsme chtěli, ale tu rezervu jsme měli. Cestou na letiště bylo velké zdržení, protože těsně před letištěm je rozkopaná křižovatka. Dlouho trvalo dostat se na parkoviště a pak zase z parkoviště na letiště. Všechno jsme to ale stihli, takže dobrý.

A pak přistání v zemi, kde je větší tma, větší zima a víc prší než doma. A s sebou dva velké těžké kufry a čtyři malé. Vzali jsme trošku víc oblečení, protože jsme nevěděli, jaké tu budou teploty. Zatím to vypadá, že dobře, protože teplo tu fakt není.

Je to první výlet, který jedeme takhle na vlastní pěst, kdy si nepůjčujeme auto. A je to celkem limit. Ve městě auto samozřejmě nepotřebujeme, ale dostat se z letiště s těma kuframa vlakem, tramvají a pak pěšky není vůbec snadné. Ale stojí to za to, opravdu.

Je to docela neobvyklé, takhle na konci října vyrazit na sever. Ale oproti dovolené klasického ražení je to něco úplně jiného, že jsme s klukama mohli vyrazit sem.

Je dost zajímavé se sem vracet po skoro 20 letech. Už si vlastně ani nejsem jistý, kde co přesně je. A ani si jistý být nemůžu, protože tu proběhla taková výstavba, že přibylo velké množství budov.

Klukům jsem celou dobu vyprávěl, že jsem tady byl a co jsem tady dělal, a teď jim to konečně můžu ukázat. To mě moc těší. Máme toho před sebou samozřejmě strašně moc.

Zajímavé je, že když jsme šli do knihovny, strašně to klukům otevřelo oči. Byla tam spousta lidí a úplně každý, i uklízečky, uměl anglicky.

Seděli jsme u stolu a stavěli roboty s pánem a jeho klukem. Ti spolu chvíli mluvili anglicky, chvíli norsky, protože je to smíšená rodina. Kluci si zkusili i to, že si vzali kartičky v norštině. Pán v norštině nebo v angličtině vysvětlil Šárce, co s nimi mají dělat, Šárka to vysvětlila klukům. Kluci vymysleli příběh, řekli ho mně a já ho pánovi řekl anglicky.

A tam prostě viděli, jak je důležité ten jazyk umět.

Takže za mě je to velká výhra, že jim člověk může ukázat, že je to fakt důležité. Už to není jenom dovolená, kdy jdeš po pláži a potřebuješ si koupit akorát oběd. Je to opravdu mnohem větší interakce s lidmi tady. Moc doufám, že to pro ně bude motivace.

Šárce se Oslo po prvním dni líbí. Říká, že město je fakt pěkné, nejen tím, jak je architektonicky a urbanisticky udělané, ale i s ohledem na lidi. Na první pohled je to bezpečné, čisté, je to tady takové svěží. A to vlastně ještě pořádně nic neviděla. To mě těší, že to takhle vidí.

Zajímavá věc, kterou jsem ještě neřekl: 97 % nových aut, která se tady prodají, jsou elektromobily. Ve městě to samozřejmě 97 % není, protože ještě dojíždějí stará auta, ale hrubým odhadem to bude určitě kolem 80 %. Jezdí tu elektrická auta a dodávky taky.

Je to hrozně příjemné. Je to tiché a nesmrdí to. Když jdeš po ulici, je to trošku jiné než u nás. My jsme zvyklí, že auta vrčí, a tady to najednou není. Fakt je to skvělé.

Je to hodně zajímavé na koukání. Líbí se mi, že kluci chápou, když se jdou podívat na Operu, že je to fakt zajímá. Proč tam ta opera je, co to znamená pro město, že má takovou stavbu, a že jsou tam takové materiály, jako mramor a sklo.

Cestou je postavená nádherná nová budova Munchova muzea. Šli jsme se podívat jenom dovnitř. Původně to vůbec nebylo v plánu, ale Máťa přišel s tím, že by si to chtěl jít prohlédnout.

Zjišťovali jsme si zajímavé informace. Jeho nejslavnější obraz, Výkřik, má odhadovanou cenu něco kolem 3 miliard korun. A je tam 26 tisíc jeho prací. Kdyby se to vyčíslilo celé, v hodnotě, za kterou by se to dalo prodat, jsou to desítky až stovky miliard korun. Kluci si to přepočítávali na auta a na baráky, aby zjistili, co to vlastně je.

Chceme se tam jít podívat, protože jeho obrazy jsou jednoduché na pochopení, i když o umění nic nevíš. A měly by tam být místnosti, kde člověk může pochopit barvy, kombinace materiálů a podobně. Máťa, jak má rád výtvarku, říkal, že by to určitě chtěl vidět. Takže se tam samozřejmě půjdeme podívat.

Večer jsme si udělali lososa. Podařilo se nám vybrat moc pěkný byt. A dokonce je tu i krb, tak jsme si na chvíli udělali oheň. Ale víckrát už to dělat nebudu, fakt se mi nechce.